Má cesta k němčině začala, když jsem byla na základní škole, a brzy jsem se s ní setkala i mimo zdi školní budovy. Od samého začátku mi tenhle jazyk přinášel radost a adrenalin, jaký jiní zažívají při extrémních sportech.  Němčina mi totiž pootvírala dvířka na zakázaný, a o to víc lákavý Západ. Nasávala jsem tuhle pro mnohé nemelodickou řeč jako houba vodu a nejpozději na gymnáziu bylo jasné, že já a němčina jsme si souzeny. Když jsem pak nastoupila do prvního ročníku germanistiky a měla to štěstí, že ten rok padla železná opona, vyrazili jsme okamžitě do Rakouska a pak  za prací do Bavorska. Vystudovala jsem germanistiku a bohemistiku na FF UK. V rámci studia jsem obdržela stipendia pro studium na univerzitě v  Berlíně a pak pro studium na kolínské univerzitě (Kolín n. Rýnem). Některé z povinných zkoušek jsem skládala na těchto univerzitách, mimo jiné také zkoušku z německé fonetiky a tvarosloví. Berlín se vedle Prahy stal městem mého srdce a v Kolíně jsem pod vedením své poněkud nekonvenční německé docentky sepsala svou diplomovou práci o rozdílech mezi novinářským jazykem SRN a NDR. O letních prázdninách jsem pracovala v bavorských hostincích a vstřebávala svéráznou místní kulturu. Po škole jsem pracovala jako firemní tlumočnice v německé firmě a intenzivně, tedy od rána do večera, se věnovala tlumočení nebo překladu pro vedení firmy, na mateřské jsem pak složila překladatelskou zkoušku (C2). Jsem jmenována soudnímt tlumočníkem a jsem také spoluautorem česko-německého slovníku.  

Český jazyk a literaturu jsem vystudovala na FF UK. Během studia jsem pro pražskou jazykovou školu vyučovala češtinu pro cizince ve velkých mezinárodních firmách, a byla to zábava i pořádná dřina, a to nejen proto, že to znamenalo vstát ve 4 hodiny ráno a přesunout se na druhý konec Prahy. Velkou výzvou tehdy bylo i to, že moji studenti, byť žili v ČR, slýchali češtinu jen vzácně v metru nebo v prodejně.  Tehdy ale ještě zdaleka ne všechny prodavačky vládly v Praze angličtinou, a tak pro ně takové konverzace a výlety po Čechách byly pádným důvodem naučit se alespoň základům češtiny. Učit takového začátečníka z Holandska nebo Británie není vůbec snadné a příprava lekcí obnáší spoustu času. Dnes mám srovnání se studenty, kteří sice také nemluví slovanským jazykem, ale žijí v Česku, protože tu založili rodinu. Učit někoho takového sice také není snadné, ale jde to mnohem snáze, protože tito lidé jsou češtinou v rodině doslova obklopeni a potřebují více vstřebávat a pilovat gramatické struktury, protože chtějí mluvit co nejlépe. V posledních letech opět učím češtinu cizince, tentokrát online, a je to takové společné objevování úskálí češtiny. Pokaždé trochu jinak, podle toho, co je studentovým rodným jazykem a v jakých situacích se s češtinou setkává. Pokud se to jeví jako přínosné, pomohu svým studentům také nápovědou v angličtině, němčině nebo ruštině.

Složila jsem státní zkoušku z angličtiny a vlastním cambridgeský certifikát  CAE (C1). Na počátku byly mé soukromé lekce angličtiny a pak  letní intenzivní kurzy pořádané u nás na fakultě v dobách, kdy  Amíci chvátali do Prahy, aby poznali divoký Východ. Kromě toho také léta pilování a tréninku s rodilými mluvčími z anglicky hovořících zemí, jen Australané a Novozélanďané v mé sbírce (zatím) chybí. Snažím se udržovat fit sledováním aktuálních zpravodajských relací i podcastů, čtením knih v angličtině, komunikací s rodilými mluvčími (hlavně z USA a Británie) i poslechem audioknih. Mé zkušenosti s tímto nejrozšířenějším jazykem využiji i při výuce němčiny. Angličtinu jsem vyučovala v JŠ, dospělé, děti 1. i 2. stupně, na 2.stupni ZŠ a v nižším ročníku víceletého gymnázia i ve firemních lekcích. Kromě toho jsem studenty v individuálních lekcích připravovila k maturitě z angličtiny a ke zkoušce FCE (B2).

Prohlašuji  (Mgr. Jana Stránská, IČ 655 89 645), že všechny klientem poskytnuté údaje budou shromažďovány a zpracovány jen pro účely poskytované služby, v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb.